Podle kterého příběhu žijeme?
Lidé žijí příběhy. Nejednají podle reality, ale žijí podle příběhu, kterému věří, a o kterém jsou přesvědčeni, že je pravdivý.
Nacisté vyprávěli příběhy o židech, bílí vyprávějí o černých, černí o bílých. Některé příběhy jsou přímo nebezpečné: příběhy, které křesťané vyprávějí o muslimech, příběhy o homosexuálech. Jsou příběhy, které buď léčí nebo zabíjejí. Příběhy mají schopnost proměnit nebo ubít.
Sociologové říkají, že existuje šest příběhu, které ovládají společnost.
1. Příběh nadvlády. Žijeme v nebezpečném světě, a proto je důležité, abychom si zajistili identitu, mír a jistotu, a to tak, že budeme druhé ovládat. S tímto přístupem se setkáváme v rodině, v zaměstnání i v církevním společenství. Motivací pro takové jednání je myšlenka: Budeme mít jistotu a pokoj, když budeme u moci. A výsledkem je, že se buduje „říše nadvlády“
2. Příběh revoluce – Samozřejmě, že ovládaní lidé si řeknou: „To se nám nelíbí!“ A tak začnou uvažovat, že pokoje, míru, svobody, dosáhnou tak, že svrhnou utlačovatele. Jinými slovy řečeno: jen když nebudou u moci ti, kteří nás utiskují. – Výsledkem takového jednání je pomsta.
3. Příběh očistění – Když se nedaří zajistit společnost tak, aby fungovala, jak by měla, někdo za to může. Jsou lidé, kteří jsou přesvědčení, že dosáhnou míru, identity a jistoty, když najdou nějakou menšinu, nebo skupinu, kterou budou obviňovat, ponižovat a vylučovat. Nacisté se ve třicátých letech minulého století snažili udělat revoluci, a když se jim to nedařilo, mohli za to židé. Dnes za to mohou Romové. Nebo jak ukázala zkušenost nedávné minulosti mohl za to třídní nepřítel. Zdůvodnění je jasné: „Kdyby tady ti lidé nebyli, mohli bychom se jich zbavit, potom by se všechno vyřešilo.“ – Výsledkem takového myšlení je genocida.
4. Příběh oběti – „Když já jsem takový chudák, když mě všichni tak ubližují.“ Identity, míru a jistoty lze dosáhnout jenom tím, že si udržujeme vzpomínky na nespravedlnosti, které jsme prožili, na těžké chvíle, kterými jsme prošli. Jediná touha je, aby utlačovatelé byli potrestáni.
5. Příběh izolace – identity, míru a jistoty je možné dosáhnout tím, že se oddělíme od zkažené a odsouzeníhodné většiny. Víme, že svět nezměníme, ale můžeme se stáhnout do jakési ulity. Nejlépe by nám bylo, kdyby jsme se spolu se všemi slušnými lidmi přestěhovali na nějaký ostrov do Karibiku. Tam bychom se měli dobře. Ale protože to nejde, tak se budeme aspoň izolovat od společnosti, ve které žijeme. Budeme poslouchat jenom křesťanské rádio a budeme číst jen knížky, které jsme napsali sami pro sebe. Budeme dělat všechno proto, aby nás náhodou neoslovila nějaká myšlenka od těch špatných. – Výsledkem je touha, aby nás všichni nechali na pokoji. Vytváří se mentalita elity nebo vyvoleného ostatku.
6. Příběh hromadění – Svět jde tak, jak jde, a my to nemůžeme změnit. Ale můžeme udělat něco proto, abychom z toho měli co největší prospěch. Identitu mír a jistotu, chceme získat tím, že hromadíme majetek. Myšlení a snažení je nasměrováno na jeden cíl: Abychom mohli koupit, mít a užívat to, po čem toužíme. Pak budeme šťastní. – „Kdybych mohl mít dům, a když ne dům, tak aspoň čtyřpokojový byt, a když už nemůžu mít dvě auta, tak aspoň jedno!“ Výsledkem je ekonomická převaha.
Tyto příběhy se žijí ve všech společnostech. Není to nic nového!
Příběh nadvlády – Císař v Římě, pilát v Jeruzalémě nebo saduceové a herodiáni se snažili ovládat druhé, aby si zajistili svoje štěstí.
Příběh revoluce – Byli to zéloti, kteří se domnívali, že když se vzbouří proti Římu, pán Bůh se k ním přizná.
Příběh očistění – Ten žili zákoníci a farizeové. Po exilu se rozhodli, že už nikdy nedopustí, aby šli do exilu kvůli nevěrnosti. Jejich zásadou bylo: uhlídat, střežit čistotu za každou cenu.
Příběh oběti – Příkladem jsou galilejší farmáři a Samařané. Někdo jiný mohl za jejich situace a postavení.
Příběh izolace – Eséni utekli do pouště, kde vytvořili vlastní komunity. Jediný způsob přežití viděli ve vytváření vlastních společenství.
Příběh hromadění – Bohatí majitelé půdy, správci majetku a pohané hledali cestu ke štěstí v úsilí urvat, co se dá.
Co je na těchto příbězích špatného?
Příběh nadvlády: my nad nimi
Příběh revoluce: my proti nim
Příběh očistění: my proti některým z nás
Příběh oběti: my navzdory nim
Příběh izolace: my bez nich
Příběh hromadění: my v konkurenci s nimi
Ježíš přišel, aby ukázal, že se dá žít i jinak. Žít vírou znamená prožívat odlišný příběh. Ježíš přinesl radostnou zprávu, že existuje jiný příběh o Božím království. Evangelium je pravdivý příběh o pokoji a radosti.
Evangelium můžeme nazvat příběhem nového stvoření, které vybízí lidi, aby viděli Boha jako hlavního protagonistu a hrdinu příběhu. Lidé jsou zváni, aby se stali užitečnými postavami v Božím příběhu; ne zápornými hrdiny, ne oběťmi svého vlastního příběhu.
Evangelium je o smíření. Ježíš říká, můžete mít nový vztah s Bohem, nový vztah s lidmi kolem vás a také sami ze sebou. Změňte svůj způsob myšlení. Vystupte ze starého příběhu a vystupte do nového. Je to výzva, abychom zde byli pro lidi, kteří žiji kolem nás. Je to výzva, abychom žili vírou, což znamená žít bez pokrytectví. Náboženství totiž může záměrně nebo i neúmyslně podporovat, legitimizovat nebo maskovat šest základních destruktivních příběhů, o kterých jsme hovořili.
Existuje velké nebezpečí, že i takzvané křesťanství může opustit Ježíšův příběh a místo něj s použitím biblického jazyka dovedně maskovat jeden nebo i více destruktivních příběhů.
Je snadné udělat z lidí učedníky špatného příběhu. Lidé se stanou křesťany aniž by změnili svůj příběh. V takovém případě se křesťanství stává tím nejnebezpečnějším příběhem místo toho, aby osvobozovalo a léčilo svět.
Jaký příběh žijeme? Kterým příběhem se v životě řídíme?
Mk 1,15 "Čas se naplnil - Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!" (B21)
Co je Království Boží?
Království Boží je osvobození od režimu a příběhu společnosti. Žít v království Božím znamená být součástí Božího příběhu.
Dnešní doba se upíná k budoucnosti – která ale vypadá děsivě. Boží království je „teď. Teď je ta doba.
Evangelium přestavuje Ježíše, který zvěstoval moc lásky. Nezvěstoval lásku k moci. Mějme se na pozoru před každým falešným příběhem. Pojďme a prožívejme Ježíšův příběh.
autor Daniel Duda
