Opravdová radost

Věřící mají ostatním lidem představovat Ježíše Krista a ukazovat, že Bůh je laskavý a dobrý. Podobně jako Ježíš Kristus nám představil skutečný charakter svého Otce, máme i my představovat Ježíše Krista světu, který nezná jeho lásku. Pán Ježíš prosil svého Otce:„Posílám je do světa, právě tak, jako jsi ty poslal mne... Já působím v nich, jako ty působíš ve mně..., aby lidé poznali, že jsi mne poslal.“ 

 Apoštol Pavel napsal následovníkům Ježíše Krista:„Naším nejlepším vysvědčením jste přece vy sami..., to může každý vidět na vlastní oči.“ Opravdově věřící jsou takovým svědectvím pro svět. Jestliže jej následujeme, posílá nás jako svoje svědectví do našich rodin, do měst nebo obcí, kde žijeme. 

Jestliže Ježíš Kristus v nás žije, chce naším prostřednictvím promlouvat k lidem, kteří ho ještě neznají. Pravděpodobně nečtou Bibli a z jejích stránek k nim Boží hlas nemluví. Nevidí Boží lásku v jeho činech. Pokud však pravdivě představujeme Ježíše Krista, pak by jej mohli zahlédnout naším prostřednictvím. Mohli by alespoň částečně poznat, že je dobrý, a tak začít mít o něj zájem, mít ho rádi a chtít pro něj něco udělat. Křesťané mají ukazovat cestu k Božímu království. Mají ostatním zprostředkovat světlo, které sami přijali od Ježíše Krista. Jejich život a charakter má ostatním lidem ukazovat, jaký je Ježíš Kristus a co to znamená mu sloužit. Když představujeme Ježíše Krista, ukazujeme druhým, jaká je to radost pracovat pro něj. Opravdově věřící vědí, že je to pravda. Ti, kdo si stále stěžují a nemají radost, představují lidem nesprávně Boha a křesťanský život. Jejich vinou si pak ostatní myslí, že Bůh nechce, aby jeho následovníci byli šťastní. To je velká chyba, protože vlastně o Bohu říkají něco, co není pravda. Boží nepřítel, satan, je rád, když se mu podaří věřícího přivést do stavu, kdy pochybuje a je nešťastný. Má radost, když Bohu nedůvěřujeme. Chce, abychom pochybovali o tom, že Bůh nás chce a může zachránit. Rád v nás vyvolává obavy, že nás Bůh přivede do neštěstí.  Stejně tak si přeje, abychom měli pocit, že Bůh s námi nemá slitování. To ale není pravda. Satan nám podsouvá nesprávné představy o Bohu. Snaží se, abychom přemýšleli o svých představách, a ne o Boží dobrotě. Chce, abychom Bohu nedůvěřovali a nebyli spokojeni s tím, jak nás v životě vede. Snaží se, aby život křesťana vypadal těžký, pochmurný a neradostný. Někteří věřící mohou způsobem svého jednání ostatním lidem naznačovat, že život podle Boží vůle je nesmírně namáhavý. Může to vypadat tak, že s tvrzením satana souhlasí. Mnoho lidí se během svého života příliš zabývá svými chybami. Mluví stále jen o tom, co se jim nepodařilo, prožívají jen zármutek a nespokojenost. Když jsem cestovala po Evropě, jistá žena mi vyprávěla o sobě právě takovým způsobem. Napsala, že je velmi nešťastná, a žádala mne, abych ji nějak povzbudila. Poté, co jsem si přečetla její dopis, se mi v noci zdálo, že se procházím zahradou. Nějaký člověk, který se choval jako majitel zahrady, mě provázel. Prohlížela jsem si květiny a radovala se z jejich nádherné vůně. Vedle mě šla pisatelka zmíněného dopisu a upozorňovala mne na ošklivé trní, které se jí pletlo do cesty. Naříkala a plakala. Nešla cestičkou ani nenásledovala našeho průvodce, ale prodírala se trním.„Ach, to je škoda, že zahrada je plná trní,“ bědovala. Náš průvodce jí odpověděl:„Nezabývej se trním, to tě jenom poraní. Všímej si růží, lilií a karafiátů.“ Měli bychom si připomínat hezké chvíle svého života. Cožpak jsme neprožili dobu, kdy jsme se radovali, protože nás oslovil Boží Duch? Ohlédneme-li se, nevidíme snad ve svém životě mnoho krásných a příjemných okamžiků? Boží sliby mohou být jako nádherně vonící květiny podél cesty našeho života. Dovolíme, aby nás jejich nádhera a příjemná vůně naplnily radostí? Trní nás může jenom zraňovat a zarmucovat. Pokud v životě sledujeme a druhým lidem představujeme jenom trní, odcházíme od Boží dobroty. Bráníme tím ostatním lidem, aby se vydali na cestu, která vede ke skutečnému životu. 

Pěstujme radost, nikoli pochybnosti 

Neměli bychom myslet jenom na to špatné a nepříjemné, co nás kdy v životě potkalo. Neměli bychom mluvit jen o svých chybách a o tom, jak nás stále mrzí. V takovém případě by nás negativní myšlenky zahltily a zbavily naděje. Člověk bez naděje vidí všechno černě. Uzavírá se před Božím světlem a vrhá stín na životy jiných lidí. Poděkujme raději Bohu za pozitivní myšlenky, ke kterým nás vede. Připomínejme si, co všechno nám Bůh slíbil. Ježíš Kristus opustil trůn svého nebeského Otce a své božství skryl v lidském těle. Stal se jedním z lidí proto, aby nás mohl vysvobodit z moci satana. Zvítězil za nás v boji se zlem, otevřel cestu k věčnému životu a odhalil jeho krásu. Zajímejme se o to, jak jsou lidé zachraňováni z propasti zla. Objevme, jak jsou vedeni, aby byli opět blízko Bohu. Představme si, jak nás, věříme-li v Zachránce, osvobozuje od odsouzení Kristův spravedlivý život. Vírou se dostáváme do blízkosti jeho trůnu. Bůh si přeje, abychom o těchto věcech přemýšleli. Neděláme Bohu ani čest, ani radost, když pochybujeme o jeho lásce a slibech, které nám dal. Jak by se asi cítila maminka, kdyby se její děti stavěly proti ní? Jak by se cítila, kdyby ji svým chováním osočovaly, že si přála, aby trpěly? Celý svůj život usilovala jen o to, aby jim bylo dobře. Pokud by pochybovaly o její lásce, zlomilo by jí to srdce. Co si o nás může myslet Bůh, náš nebeský Otec, když nedůvěřujeme jeho lásce? Tato láska jej vedla, že obětoval vlastního Syna, abychom my mohli získat život. Apoštol Pavel napsal:„Když neváhal vzdát se kvůli nám svého vlastního Syna, co by pro nás ještě neudělal?“ A přesto tolik lidí svým životem nebo svými slovy jeho lásku odmítá. Říkají:„Bůh tím určitě nemyslí mne. Možná má rád jiné lidi, mě ale o své lásce nepřesvědčil.“  

 Takové myšlenky škodí, protože každá pochybnost je pro satana výzvou, aby nás dál vedl na scestí. Svou nejistotu tím jen posílíme a odeženeme od sebe Boží anděly. Neměli bychom nahlas vyslovovat své pochyby, i když nás satan svádí. Pokud se rozhodneme, že mu otevřeme dveře svého nitra, naplní naše myšlení nejistotou a otázkami. Hovořit o pochybnostech škodí nejen nám. Zaséváme tím také semena, která vyrostou a přinesou plody v životech dalších lidí. Obvykle už později není možné vliv takových slov zastavit. My sami se možná přeneseme přes období nejistoty a nenecháme se dále vést satanem. Avšak jiní lidé, kteří nás slyšeli a věřili našim slovům, na ně možná nikdy nezapomenou. Jak je důležité, abychom nahlas říkali jen to, co může druhým přinést duchovní posilu a život! Andělé sledují, jak představujeme světu svého nebeského Vládce. Přemýšlejme a mluvme o svém Zachránci, který dnes obhajuje naši věc u Božího trůnu. Kdykoli se setkáme se svými přáteli, prožívejme a projevujme vděčnost Bohu. To nasměruje i pozornost našich přátel k Ježíši Kristu. Každý člověk prožívá problémy, trápení a zápasy. Nevyprávějme o svých starostech druhým lidem, ale svěřme všechno v modlitbě Bohu. Měli bychom přijmout zásadu, že nebudeme druhým lidem sdělovat své pochybnosti o Bohu. Do života jiných lidí můžeme vnést jas. Slova vyjadřující naději a pravou radost je posílí. Satan navádí mnoho dobrých lidí, aby udělali něco špatného. Mnozí z nich málem padají v zápase se svým sobectvím a se silami zla. Neměli bychom jim situaci ještě ztěžovat. Raději bychom je měli povzbudit slovy naděje, která jim v jejich situaci pomohou. Tak z nás může vyzařovat světlo Ježíše Krista.„Vždyť nikdo z nás nežije ani neumírá jen pro sebe.“ Můžeme pomáhat druhým lidem svými slovy a svými činy, aniž si to uvědomujeme. Stejně tak můžeme způsobit, že někdo jiný ztratí naději a odvrátí se od Ježíše Krista a jeho pravdy. 

Někteří lidé mají velmi zkreslené představy o životě a charakteru Ježíše Krista. Domnívají se, že neprojevoval přátelství a radost. Mají za to, že byl odměřený, přísný a zachmuřený. Takové pojetí Ježíše Krista vnáší do jejich života jen temno. Někdy se říká, že Ježíš často plakal, ale že se nikdy nesmál. Náš Spasitel byl opravdu člověk bolesti. Znal zármutek, protože své srdce otevřel veškerému lidskému trápení. Na jeho život padal stín utrpení a starostí, jeho duch však nebyl nikdy zlomený. Z jeho tváře vyzařoval klid a radost. Z jeho srdce vyvěralo štěstí. Kamkoli přišel, vnášel pohodu a pokoj, radost a spokojenost. Náš Spasitel byl přemýšlivý, nikoli však zasmušilý. Lidé, kteří jej následují, se budou projevovat podobně. Následovníci Ježíše Krista vědí, že mají uskutečnit velký úkol. Nebudou se chovat hloupě, hrubě a drze. Nebudou vyprávět neslušné vtipy. Víra v Ježíše Krista vnese do jejich života mír, který poplyne jako řeka. Přinese jim pravé štěstí, opravdovou radost a úsměv na tvář. Ježíš Kristus nepřišel na tuto zemi proto, aby si nechal sloužit. Přišel, aby lidem pomáhal. Když jeho láska naplní naše srdce, budeme se řídit jeho příkladem.  Budeme-li stále myslet jen na to, jak se k nám druzí zachovali nečestně a nedobře, nebudeme schopni je mít rádi tak, jak nás má rád Ježíš Kristus. Budeme-li však přemýšlet o úžasné lásce a o soucitu, jaký Ježíš projevuje nám, budeme schopni zaujmout podobný postoj vůči jiným lidem. Máme mít rádi a respektovat druhé, i když nemůžeme přehlížet jejich nedostatky. Měli bychom být pokorní a nebýt si sebou až příliš jistí. Jestliže projevíme více trpělivosti vůči nedostatkům ostatních, staneme se méně sobečtí a naopak laskavější a velkorysejší. Izraelský král David napsal:„Důvěřuj Bohu a čiň dobro, těš se z toho, co máš, a zachovávej věrnost.“ „Důvěřuj Bohu.“ Každý den přináší své starosti a své problémy. Když se setkáme se svými přáteli, hovoříme samozřejmě o svých nesnázích. Rozebíráme je a děláme si starosti, obáváme se, že přijdou ještě horší časy. Může to vypadat, jako bychom neměli milosrdného a laskavého Zachránce, který ochotně naslouchá našim prosbám. Naše slova nevyjadřují přesvědčení, že je připraven nám pomoci, kdykoli to potřebujeme.

Důvody k obavám

Někteří lidé se stále něčeho bojí a očekávají další problémy. Každý den je Bůh zahrnuje projevy své lásky, oni však jeho působení nevnímají. Stále mají strach z něčeho nepříjemného, co by je mohlo postihnout, nebo se trápí nad skutečnými, ale drobnými problémy, které prožívají. Ustaranost jim brání vnímat mnoho věcí, za které by měli být vděčni. Problémy by je měly nasměrovat k Bohu, on jim chce pomáhat. Oni však naopak dovolují svým nepříjemným zážitkům, aby je od Boha odváděly. Smíme pochybovat o Bohu? Smíme mu nedůvěřovat? Pán Ježíš je náš přítel. Celé nebe se zajímá o to, co se s námi děje. Neměli bychom dovolit, aby z nás každodenní problémy udělaly ustarané lidi. Pokud to připustíme, pak budeme mít vždycky nějaký důvod být nešťastni. Ustaranost nám nepomáhá zvládat naše těžkosti.  Možná se trápíme kvůli zaměstnání. Budoucnost se jeví stále temnější. Obáváme se, že ztratíme i to, co máme. Nesmíme se však vzdávat naděje. Všechny starosti můžeme svěřit Bohu. Můžeme ho poprosit, aby nám ukázal, jak řešit pracovní problémy, abychom neutrpěli ztrátu. Pak musíme udělat všechno ze své strany, abychom dosáhli co nejlepších výsledků. Pán Ježíš slíbil, že nám pomůže. Očekává však, že uděláme všechno, co je v našich možnostech. Když vykonáme všechno, čeho jsme s Boží pomocí schopni, můžeme s radostí přijmout výsledky.  Bůh si nepřeje, aby jeho následovníci padali pod tíhou starostí. Na druhé straně nám také nechce nic předstírat. Neříká nám:„Nebojte se, nehrozí vám žádné nebezpečí.“ Ví, jakým problémům a nebezpečím jsme vystaveni. Jedná s námi otevřeně. Neslíbil, že svůj lid vezme z tohoto světa zla a utrpení, ukazuje nám však směr k místu bezpečí, které nikdy nezklame. Pán Ježíš se modlil za své následovníky:„Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je chránil od zlého.“ Řekl také:„Svět vám připraví mnoho těžkostí, ale neztrácejte odvahu. Já jsem nad ním zvítězil.“ V kázání na hoře Ježíš své učedníky důrazně poučil, jak je důležité, aby důvěřovali Bohu. Tato naučení mají pomoci všem věřícím. Dochovala se až do naší doby, aby nám pomohla a dodala naději. Pán Ježíš nám dal za příklad ptactvo. Upozornil nás, že zpívá své písně chvály a netrápí se starostmi, jak naplní své potřeby.„Podívejte se na ptáky: nesejí ani nesklízejí, neshromažďují obilí do sýpek, ale nebeský Otec je živí. Což vy nejste mnohem cennější?

Nebeský Otec štědře otevírá svou dlaň a naplňuje potřeby všech svých tvorů. Nezapomíná ani na obyčejné ptáčky. Nedává jim potravu až do zobáků, ale naplňuje jejich potřeby. Musejí si sami nasbírat zrní, které pro ně připravil. Musejí si nasbírat stavební materiál pro svá hnízda a potravu pro svá mláďata. Ptáci při obstarávání potravy zpívají. Zpívají, protože je nebeský Otec živí. Nejsme my lidé, kteří můžeme uctívat Boha, mnohem cennější než ptactvo? Nepostará se náš Stvořitel, který nás udržuje na živu, také o naše potřeby? Bůh, který nás stvořil, zajistí pro nás také všechno, co opravdu potřebujeme, budeme-li mu důvěřovat. Ježíš Kristus v kázání na hoře mluvil také o polním kvítí. Nebeský Otec vytvořil krásné květiny, aby tím demonstroval svou lásku k lidem. Ježíš nás vyzývá:„Podívejte se na polní květiny!“ Prostá krása polních květin je pozoruhodnější než nádhera šatů krále Šalomouna. Ani ty nejnádhernější šaty, jaké lidé dovedou vyrobit, se nevyrovnají nádheře a půvabu květin, které stvořil Bůh. Ježíš dále řekl:„Jestliže tedy Bůh dává takovou krásu nepatrným polním kvítkům, které nemají dlouhého trvání, nepostará se tím spíše o vás? To mu tak málo důvěřujete?“ Bůh, ten největší umělec, propůjčuje obyčejným květinám tolik nejrůznějších barev. Některé z nich kvetou pouze jediný den, a přesto je vytvořil tak nádherné a dokonalé. Oč větší pozornost a zájem věnuje lidem, které stvořil, aby se mu podobali. Ježíš nás těmito příklady chtěl přesvědčit, abychom se nestrachovali. Nemáme důvod pochybovat nebo ztrácet víru. Bůh si přeje, aby všichni lidé byli šťastní a měli vnitřní pokoj. Přeje si, aby mu důvěřovali a řídili se jeho radami. Ježíš řekl:„Odkazuji vám svůj pokoj. Dávám jiný pokoj, než slibuje svět, a tak se nebojte a nedejte se zastrašit.“ „Řekl jsem vám to proto, aby se na vás přenesla moje radost a aby vaše radost byla úplná.“  Radost, které dosáhneme svým sobectvím, se brzy vytratí. Po takové radosti se člověk za chvíli cítí osamělý a smutný. Existuje však skutečná a trvalá radost — radost z poslušnosti Boha. Opravdově věřící lidé mají průvodce, který je vede. Nemusí se trápit nad tím, co v minulosti provedli. Možná, že nezažili něco z radostí tohoto světa, mohou však být šťastni při pomyšlení na radosti, které přinese budoucí věčný život.  Už tady a dnes mohou věřící lidé prožívat radost z toho, že smějí žít a hovořit s Ježíšem Kristem. Mohou prožívat důsledky jeho lásky. Může je povzbuzovat vědomí, že on je životem provází. Každý krok jejich života je může přivést blíže k Ježíši a pomoci jim, aby plněji pochopili jeho lásku. Každý krok je může přivést blíže k očekávanému nádhernému domovu míru a štěstí. Držme se proto pevně víry v Boha. Držme se naděje, která je stále pevnější.„Až doposud nám Hospodin pomáhal,“ a bude nám pomáhat až do konce.  Připomínejme si, co pro nás náš Pán dělal, aby nás povzbudil a vysvobodil z moci našeho nepřítele, satana. Udržujme si v živé paměti všechny projevy Boží lásky a dobroty. Připomeňme si slzy, které nám osušil, a bolesti, které nám pomáhal snášet. Zbavil nás strachu a starostí a dal nám všechno, co jsme potřebovali. Tyto Boží dary nám mají dodat sílu, abychom byli schopni zvládnout všechny těžkosti na naší další cestě životem. Nelze se vyhnout myšlenkám na těžkosti a zkoušky, které budeme muset prožít před koncem dějin tohoto světa. Můžeme však pohlédnout zpátky a vyhlížet i budoucnost se slovy:„Až doposud nám Hospodin pomáhal“ a„tvá síla přetrvá, dokud budeš žít.“ Nikdy na nás nepřijdou zkoušky větší než síla, kterou nám Bůh nabízí. Začněme celým srdcem naplňovat svůj životní úkol tam, kde jsme, a důvěřujme, že nám Bůh dá dostatek síly, abychom zvládli všechno, co se nám postaví do cesty.  Jednoho dne se brány nebes doširoka otevřou, aby přivítaly Boží děti. Z úst Krále slávy zazní požehnání jako slavnostní hudba:„Pojďte, sám Otec vás zve do království, které je pro vás připraveno od počátku světa.“ Zachránění budou uvítáni v novém domově, který pro ně připravil Ježíš Kristus. V Božím království už nebudou zlí lidé. Sousedy zachráněných budou ti, kdo díky Boží milosti zvítězili nad satanem a vypěstovali si dokonalý charakter. Krev Ježíše Krista odstraní z jejich srdcí touhu po zlu. Ze zachráněných bude vyzařovat Kristova sláva jasnější než slunce. A co víc, bude z nich vyzařovat krása jeho charakteru. Postaví se před Boha bez sebemenší vady nebo nedostatku a budou mít stejné možnosti jako andělé. Pro zachráněné je už dnes připraven nádherný nový domov v nebi.„Co člověku prospěje, když získá celý svět a ten skutečný život ztratí?“ I chudý člověk, který přijal dar věčného života, má větší bohatství, než jaké by mu svět mohl dát. Jediný člověk zachráněný Ježíšem Kristem, očištěný od zla, který žije podle Boží vůle, má pro Boha ohromnou cenu. Bytosti, které žijí v Boží blízkosti, se radují z každého člověka, který přijme záchranu v Ježíši Kristu. Tato radost vede anděly, aby zpívali nádherné písně vítězství. 

převzato z knížky Cesta ke Kristu ( E.G.White)