Jak prožívat Vánoce?
ČASTO PŘEHLÍŽENÉ CITÁTY DUCHA PROROCTVÍ O VÁNOČNÍCH DARECH A VYNUCOVÁNÍ PAPEŽSKÝCH SVÁTKŮ
MOTTO: „Bible musí být naším rádce. Studujte ji i Svědectví, která Bůh dal, protože ony NIKDY neodporují Jeho Slovu ." (Letter 106, 1907; 3SM 32)
„Své rodině a přátelům jsem řekla, že si přeji, aby mi nikdo nedával žádný dárek k narozeninám nebo k Vánocům. Pouze, kdyby mi dali svolení předat ho dál do Boží pokladnice a tak byl vhodný při zřizování misie.“ (AH 474.1)
„Mládež v této zemi potřebuje opravdovější duchovní práci, než v kterékoliv jiné zemi, kterou jsme zatím navštívili. Pokušení jsou silná a početná. Velké množství svátků a zvyk zahálet škodí nejvíc mladým. Ze zahálčivých lidí si satan dělá své společníky a spolupracovníky v jeho plánech a Pán Ježíš nepřebývá v srdcích skrze víru. Děti a mládež nejsou vychovávány tak, aby si uvědomily, že jejich vliv je mocí dobra nebo zla. Vždycky bychom jim měli ukazovat a připomínat, kolik toho mohou dosáhnout. Měli bychom je povzbuzovat v dosahování nejvyššího možného standardu čestnosti a poctivosti. Ale od své mladosti byly vychovávány v populární myšlence, že musí respektovat a zachovávat ustanovené svátky. Pán mi ukázal, že tyto dny nemají o moc lepší vliv, než UCTÍVÁNÍ POHANSKÝCH BOŽSTEV, čímž ve skutečnosti jsou. V tyto dny má satanmimořádné období žně. Muži a ženy utrácejí peníze, ale ne za chléb. Mládež je vychovávána k lásce k těmto demoralizujícím věcem, které Boží slovo odsuzuje. Jejich vliv je a vždycky bude jenom zhoubný. (FE 320.3)
„Každý dolar a každý cent, který teď můžeme ušetřit je potřebný k tomu, abychom mohli nést poselství pravdy do jiných zemí. V době svátků naši lidé hodně utrácejí za dárky a požitky, které jsou nejen zbytečné, ale často škodlivé. Lidé povolují své chuti, podporuje se pýcha a sebeláska a Kristus je zapomenut. Kdyby VŠECHNY peníze obyčejně vynaložené na takové předměty byly vloženy do pokladnice pro misii, naše zahraniční misie by se pozvedla a neměla by se za co stydět. Nezasvětíme letos Bohu nejen pouhou část, ale VŠECHNY naše sváteční dary, abychom podpořili Jeho věc, která je tak naléhavá a potřebná? Jak bychom mohli lépe oslavit přicházející Vánoce, jak lépe vyjádřit vděčnost Bohu za dar Jeho milovaného Syna, než nabídkou, že do celého světa vyšleme zprávu o Jeho brzkém příchodu?" (Review and Herald, 6. prosince 1887)
„Boha by potěšilo, kdyby byl o Vánocích v každém sboru strom, na němž by visely větší i menší dárky pro tyto domy modlitby, kde ho lidé uctívají. Dostáváme dopisy, v nichž se lidé ptají: ‚Máme si obstarat vánoční stromek? Nebude to jako napodobování světa?‘ Odpovídáme jim: ‚Jestli chcete, můžete to udělat tak, jak to dělá svět nebo to můžete udělat úplně jinak, než svět. Není hřích pořídit si vonící jehličnany a postavit je do našich modliteben. Ale HŘÍCHEM JE důvod, který nás k tomu vede a ZPŮSOB NAKLÁDÁNÍ S DÁRKY, co na něm visí. Strom může být tak vysoký a jeho větve tak široké, jak se to hodí pro danou příležitost. Ale ať jsou jeho větve obtěžkané zlatým a stříbrným ovocem vaší dobročinnosti. Toto přinášejte Bohu jako váš vánoční dar.“ (RH, 11. prosinec, 1879 odst. 15)
„Je mnoho věcí, které můžeme udělat chutněji a mnohem levněji, než nepotřebné dárky, které tak často dáváme našim dětem a příbuzným. Tímto způsobem můžeme prokázat zdvořilost a přinést štěstí do rodin. Když svým dětem vysvětlíte důvod, proč došlo ke změně v hodnotě jejich dárků a řeknete jim, že jste přesvědčeni, že až dosud pro vás bylo jejich potěšení přednější než sláva Boží, můžete je naučit důležité lekci. Řekněte jim, že jste více mysleli na vaše požitky a jejich potěšení a zachovávání světských zvyků a tradic, když jste dávali dary těm, kdo je nepotřebují, spíše než abyste se zajímali o pokrok Božího díla. Podobně jako murdci dávnověku, můžete Bohu nabídnout nejlepší dary a dokázat Mu tím, jak si ceníte Jeho Dar hříšnému světu. Nasměrujte myšlenky vašich dětí na novou cestu, kde není sobectví a veďte je, ať přinášejí oběti Bohu z vděčnosti za dar Jeho jednorozeného Syna.“ (AH 481.4)
“Svátky se blíží. Vzhledem k tomu by bylo vhodné zvážit, kolik se každý rok utratí peněz na dárky těm, kdo je nepotřebují. Zvyky a obyčeje jsou tak silné, že odmítnutí dárku od přátel při této příležitosti by vypadalo téměř jako jejich zanedbávání. Avšak pamatujme, že náš nebeský Dobrodinec má na nás mnohem vyšší nároky než naši přátelé na zemi. Neměli bychom během nadcházejících svátků přinášet oběti Bohu? Dokonce I děti se mohou účastnit této práce. Můžeme dát oblečení a jiné důležité předměty chudým, kteří si to zaslouží a tak vykonat dílo pro Mistra. Pamatujme, že Vánoce se slaví jako památka narození Vykupitele světa. Lidé tento den většinou tráví hodováním a přejídáním. Utrácejí velké částky peněz na zbytečné sebeuspokojování. Choutky a potěšení smyslů jsou uspokojovány na úkor fyzické, mentální a morální síly. Avšak to se už stalo zvykem. Pýcha, móda a uspokojení chutí pohltily obrovské sumy peněz a nikomu tím nepřinesly nic dobrého, ale jen podpořily hýření prostředky. A to v Božích očích vyvolává nelibost. Tyto dny lidé tráví oslavováním sebe samých spíše než Boha. Zdraví bylo obětováno. To, jak se nakládá s penězi je horší, než kdybychom je zahodili. Mnozí zaplatili životem za přejídání nebo kvůli nemorálnímu hýření a takto byly ztraceny jejich duše.
Bůh by byl oslaven Svými dětmi, kdyby se těšily z prosté a jednoduché stravy a používaly prostředky, které jim byly svěřené k přinášení menších nebo větších darů do Jeho pokladnice, aby tak mohlo být vysíláno světlo pravdy duším žijícím v temnotě bludu. Mohou rozveselit srdce vdovy a sirotka dary, které zlepší jejich životní podmínky a utiší jejich hlad.“ (MYP 311.312)
„Rodiče nenaučili své děti ZÁSADÁM ZÁKONA tak, jak jim to Bůh přikázal. Vychovali je k sobectví. Naučili je, aby pohlížely na své narozeniny a svátky, jako na chvíle, kdy dostávají dárky a následují zvyky a obyčeje světa. Tyto dny, které by měly sloužit k tomu, aby se zvyšovalo poznání Boha a aby v našich srdcích vzbudily vděčnost za Jeho milost a lásku za to, že nám dal další rok života, se změnili na dobu sebeuspokojování, obdarovávání a oslavování dětí. V každém okamžiku jejich života je Boží moc ochraňovala a rodiče je přesto neučí, aby o tom přemýšlely a vyjádřily Mu vděčnost za milost, kterou jim projevil. Kdyby byly děti a mládež v tomto světském věku náležitě vyučeni, jaká čest, jaká chvála a díkůvzdání by plynuly z jejich rtů k Bohu! Kolik dárků by malé ručičky přinášely jako obětní dar díků do Jeho pokladnice! Bůh by byl připomínán, nikoliv zapomenut.“ –Review and Herald, 13. Listopad, 1894. (CSW 142.1)
„Přestože byli židé spořiví, při narození dítěte přinesli Bohu obětní dar, který On sám ustanovil. DNES VIDÍME RODIČE, JAK SI DĚLAJÍ STAROSTI, KDYŽ MAJÍ DÁT NĚJAKÝ DAR K NAROZENINÁM DÍTĚTI. JE TO PRO NĚ PŘÍLEŽITOST, KDY VZDÁVAJÍ ČEST DÍTĚTI, JAKO KDYBY SI LIDSKÁ BYTOST ČEST ZASLOUŽILA. SATAN SE V TÉTO ZÁLEŽITOSTI ZAŘÍDIL PO SVÉM. Přesměroval mysl a dary k lidským bytostem, takže se děti v myšlenkách zabývají samy sebou, jakoby se právě jim měla prokazovat zvláštní přízeň. . . . U příležitosti narozenin bychom měli děti učit, že mají důvod být vděčné Pánu Bohu za Jeho lásku a vlídnost, když je zachovával při životě další rok. Tím jim můžeme udělit vzácné lekce. Za život, zdraví, jídlo a oblečení, jakož i za naději na věčný život vděčíme Dárci všech požehnání. Proto Bohu patří díky za Jeho dary a přinášení obětních darů vděčnosti našemu největšímu Dobrodinci. Takových narozeninových darů si nebe cení.“ (AH 473.3)
"Včera byly Vánoce. Zachovali jste se TAK JAKO MUDRCI A SVÉ DARY VĚNOVALI JEŽÍŠI? ANEBO JSTE TO UDĚLALI PODLE NEPŘÍTELE, KTERÝ OBRÁTIL ŘÁD VĚCÍ A NASMĚROVALI PROJEV ÚCTY K SOBĚ SAMA? Tyto dary jsou nyní věnované přátelům, MÍSTO Tomu, kdo přinesl tak velkou oběť pro nás. VŠECHNY dary by měly natékat DO JINÉHO POTRUBÍ, kde by mohly být použity PRO SPASENÍ LIDÍ." /EGW, Ms60-1886, (December 26, 1886) par. 22); UL 374,2/
„Nemám žádnou námitku proti tomu, aby se do našich sborů postavily vánoční stromy, které by nesly ovoce darů a obětí pro Boží dílo. Můžeme tak využít příležitost a dary, které jsme zvyklí dávat, poslat tím správným směrem. Takové oslavy svátků jsou užitečnou lekcí pro naše děti, protože je učí dávat své dary tak, aby dělaly čest jejich Vykupiteli. Ovšem, pokud věnujeme naše prostředky a práci oslavě nás samotných, opomíjíme vzdávat Bohu čest, která Mu náleží.“ (ST 4. Leden 1883, odst. 7)
„Snažně prosím Ježíšovi následovníky, aby nenechali proběhnout vzácné příležitosti nadcházejících dnů, aniž by je využili. Nedopusťte, aby byly promrhány čas a prostředky přípravou dárků, které neprospějí ani dárci ani obdarovanému. Pamatujte, že váš čas i prostředky vám svěřil Bůh a že si od vás vyžádá účet z toho, jak Jeho dary používáte. Jako křesťané nemůžeme uctívat ZVYK, KTERÝ NEBE NESCHVALUJE. Snažme se raději, abychom svá srdce uvedli do správného stavu. Osvoboďme se od pýchy, marnosti, sobectví a jakéhokoliv jiného zla. Ať v nich přebývá soucit, pravda, dobrota a láska. Pamatujme na Pána, našeho Stvořitele, a přinesme Mu oběť vděčnosti a On přijme nejen dar, ale i dárce. V našich srdcích a domovech můžeme mít takového ducha lásky a radosti, který potěší anděly.
Kdyby byly VŠECHNY prostředky, které budou během těchto svátků utraceny k uspokojení neposvěcené touhy nebo které budou zbytečně investovány, přineseny jako oběť vděčnosti Bohu a použili by se tak, aby pokročilo Jeho dílo, jak velké částky by plynuly do pokladnice! Kdo je ochoten se letos odklonit od běžných zvyků? Kolik lidí nasměruje své myšlenky a plány k vyšší nebeské cestě? Neodvrátíme svůj zrak od lidského k božskému v této době nebezpečí a opakovaného sklouznutí od Boha ke špatnostem kvůli sobecké shovívavosti? Neukážeme, že pamatujeme na Boha a jsme mu vděčni za Jeho neustálé požehnání a především za dar Jeho drahého Syna? Nebudeme se snažit, abychom se přizpůsobili Božskému Vzoru? Napodobovat Toho, který šířil dobro?“ (RH, 26 prosinec, 1882, odst. 10.11)
„Ačkoliv všem předkládám povinnost přinášet na prvním místě své oběti Bohu, neodsuzuji úplně dávání vánočních a novoročních dárků našim přátelům. Je správné projevovat si navzájem lásku a pamatovat na sebe, pokud přitom nezapomeneme na Boha, našeho nejlepšího přítele. Měli bychom dávat dary, které přinesou opravdový prospěch obdarovanému. Doporučuji takové knihy, které pomohou porozumět Božímu slovu nebo zvětší naši lásku k jeho naučením. Obstarejte něco ke čtení během dlouhých zimních večerů. pro ty, kdo ji mohou sehnat, bude zajímavá a prospěšná kniha historie reformace od D’Aubigného. Z tohoto díla můžeme získat vědomosti o tom, čeho bylo dosaženo v minulosti velkým dílem reformace. Uvidíme, jak Bůh vylil světlo do myslí těch, kdo hledali Jeho Slovo. Kolik lidé Jím určení a vyslaní byli ochotni trpět pro věc pravdy a jak těžké to je pro velké masy lidí zříci se svých chyb a získat a podřídit se učení Písma.Během zimních večerů, když byly naše děti malé, jsme z této knihy dějin četli s hlubokým zájmem. Vytvořili jsme si zvyk číst naučné a zajímavé knihy, s Biblí, v rodinném kruhu a naše děti byly vždy šťastné, když jsme je takto zabavili. Tímto způsobem jsme předešli neposedné touze být venku na ulici s mladými kamarády a současně jsme v nich pěstovali chuť k dobrému čtení.“ (RH, 26 prosinec, 1882, odst. 18)
„Jeho dílo nemůže postupovat kupředu bez vaší pomoci. Vkládejte dary, které jste si běžně navzájem dávali, do Pánovy pokladnice. Předkládám vám, moji bratři a sestry, cíl – misie v Evropě. V každém sboru pověste vaše dary na vánoční stromek.“ (RH, 9 prosinec, 1884, odst. 9)
„Tento muž velice projevuje zájem o budování modlitebny. Druhého dne se tázal, co vše stojí a když obdržel odpověď, sáhl do kapsy, vytáhl čtyři libry a dal jim je. Také jim řekl, že jeho děti souhlasily s tím, že budou odkládat všechny své peníze a vloží je do stavby modlitebny, MÍSTO aby je utratily v souvislosti s Vánocemi za panenky a vánoční cukroví. Ušetřily již téměř libru. Jeho manželka si hodlala pořídit k Vánocům nové oblečení, avšak rozhodla se, že by neměla kupovat oblečení, ale částku připojit ke sbírce. Tato rodina nepije čaj ani kávu, nejí maso ani nepoužívá tabák. Oni jsou zdravotními reformátory. On je učenec latinského jazyka. Jsou to velmi milí lidé." /EGW, Lt92a-1897 (December 19, 1897)/
„Podporujte to. Když VŠICHNI, mladí i staří, se vzdají vzájemného dávání dárků a zřeknou se sobeckého vydávání prostředků během nadcházejících svátků, v nebesích vznikne nejvzácnější záznam sebezapření pro Kristovu věc. KAŽDÝ strom V SATANOVĚ ZAHRADĚ je ověšen ovocem marnivosti, pýchy, namyšlenosti, ďábelské touhy, výstřednosti, -- veškerého jedovatého ovoce, ale velmi příjemného tělesnému srdci.Ať různé sbory přinesou Bohu vánoční stromy v každém sboru. Ať na ně potom pověsí ovoce dobročinnosti a vděčnosti, -- dary ochotných srdcí a rukou, ovoce, které Bůh přijme jako odraz naší víry a naší velké lásky k Němu za Jeho Syna, Ježíše Krista. Ať je strom ověšen ovocem – bohatým a chudým a svatým, přijatelným Bohu. Neuděláme si takové Vánoce, které Nebe bude moci schválit? Tisíce dolarů jsou každý rok zbytečně utraceny za dárky. Jsou to ztracené prostředky v Božích očích, ztracené pro Jeho dílo. Uspokojí marnivost, povzbuzují pýchu, vytváří všechny druhy nespokojenosti, reptání a stížností, protože dárek možná není přesně to, co si člověk přál. Nemá tak velkou hodnotu, jak chtěl nebo očekával. Vánoce nejsou zachovávány tak, jak by měly být. Člověk zapomněl na Boha skoro ve všem a obrátil svou pozornost na sebe samého. Opustil čisté prameny živé vody, které vytékají od Božího trůnu a vytesal si děravé cisterny, v nichž se voda neudrží. Bůh dal člověku podmínku, aby mohl být způsobilý pro nebe. Měl vzhlížet k Bohu, kterého měly duše hluboce uctívat. Avšak talent, dovednosti a důvtip jsou plně využívány tak, aby naše já bylo středem pozornosti. Člověk odvrátil zrak od Boha a zaměřil své oči na omezené, pozemské a pomíjitelné.“ (RH, 9. prosinec, 1884, odst. 9.10)
„Dvacátý pátý prosinec je považován za den, kdy se narodil Ježíš Kristus a jeho zachovávání se stalo zvykem a je populární. Avšak nevíme a není jisté, jestli zachováváme skutečný den narození našeho Spasitele. Historie nám k tomu nedává žádné ujištění. Bible neuvádí žádný přesný čas. Kdyby Pán považoval tuto vědomost za důležitou pro naše spasení, promluvil by skrze své proroky a apoštoly, abychom věděli všechno důležité.To, že Písmo mlčí v tomto bodě, je pro nás důkazem, že to před námi bylo skryto z toho nejmoudřejšího důvodu. Ve Své moudrosti Pán ukryl místo, kde pohřbil Mojžíše. Bůh ho pohřbil a Bůh ho vzkřísil a vzal ho do nebe. Mlčenlivost měla za úkol předejít modlářství.Ten, proti němuž se vzbouřili, když byl ve službě, kterého provokovali téměř za hranice toho, co mohou lidé vydržet, toho uctívali skoro jako Boha poté, co ho od nich oddělila smrt. Z úplně stejného důvodu Bůh skryl přesný den Kristova narození, aby se tomuto dni nedostávalo pocty, jež by měla být vzdávána Kristu jako Vykupiteli světa, - Tomu, kterého máme přijímat, kterému máme věřit, na něhož se máme spoléhat, jako na Zachránce všech, kdo k němu přijdou. Ta nejvyšší úcta lidí by měla být vzdávána Ježíši jako Synu nekonečného Boha. Na dvacátém pátém prosinci nespočívá žádná božská posvátnost, a Bohu není příjemné, že něco, co se týká spasení člověka prostřednictvím nekonečné oběti, která byla pro něj přinesena, se tak nešťastně zvrhlo od plánu, který vyznává.“ (RH, 9. prosinec, 1884)
„Právě jsem přečetla tvůj dopis, a doufám, že tvoje odvaha nepoleví. BĚHEM SVÁTKŮ JSME VŠICHNI POKRAČOVALI V DŮKLADNÉ PRÁCI. NIKDY MNE NENAPADLO DĚLAT JAKOUKOLI VÝHRADU KVŮLI VÁNOCŮM. My nyní píšeme tento dopis během závěrečných hodin dne. Kéž bys mohla být dnes s námi. My jsme vůbec neslyšeli slovo "Vánoce" až do dnešního poledne. KAŽDÝ PRACOVNÍK JE PLNĚ ZAMĚSTNÁN.“ /Lt374-1908 (December 27, 1908) par. 9 (Lt 374, 1908)/
„Podle předpokladu mnohých reformace nemohla skončit Lutherem, ale měla pokračovat až do závěru lidských dějin. Bůh dal Lutherovi poznání a on ho měl předat dalším. Ale byla to jen část toho, co měl svět ještě poznat. Od té doby až po dnešek průběžně docházíme k novým poznáním v Písmu svatém a odhalujeme nové pravdy. Luther se svými spolupracovníky vykonal úžasné dílo, ale poněvadž sami vyšli z římsko-katolické církve, které věřili a obhajovali ji, nedalo se očekávat, že odhalí všechny její bludy. Jejich zásluhou byly zlomeny okovy Říma a Bible byla dána světu. Ale byly zde i další důležité pravdy, které se jim nepodařilo odhalit, a nedokázali se oprostit také od dalších závažných omylů. Většina z nich dále zachovávala neděli spolu s dalšími papežskými svátKY. Nepřipisovali jim sice božskou autoritu, ale věřili, že by se měly dodržovat jako všeobecně uznávaný den k bohoslužbě. Jen někteří z nich respektovali sobotu čtvrtého přikázání.“ (SR 353)
„Papežství se stalo krutovládcem světa. Králové a císařové se podrobovali nařízením římského papeže. Zdálo se, že papež rozhoduje o časném i věčném osudu lidí. Po staletíbylo učení Říma v plném rozsahu a bez výhrad přijímáno, jeho obřady byly s úctou vykonávány, jeho svátKY byly všeobecně zachovávány.“ (GC 60)
„Jako důkaz autority (znamení moci) katolické církve uvádějí papežští pisatelé právě „přeložení odpočinku ze soboty na neděli, čemuž se podrobují i protestanté;… neboťzachováváním neděle uznávají autoritu církve zřizovat svátKY a jejich nerespektování vydávat za hřích.“ (Henry Tuberville, An Abridgment of the Christian Doctrine, str. 58)“ (GC 448)
„Ti budou mít stejný úmysl a svou sílu a moc dají šelmě. Ti budou bojovat s Beránkem a Beránek nad nimi zvítězí – neboť je Pán pánů a Král králů a sním i jeho povolaní, vyvolení a věrní.“ (ZJ 17,13.14) „Ti budou mít stejný úmysl.“ Bude zde jeden univerzální jednotný řetěz; jedna velká svornost a sdružení satanských sil. „A svou sílu a moc dají šelmě.“ Takto se projeví táž despotická tyranská moc proti náboženské svobodě, proti svobodě uctívat Boha podle příkazu svědomí, jak zcela jasně prokázalo papežství, když v minulosti pronásledovalo ty, kteří se odvážili odmítnout přizpůsobit se náboženským obřadům a slavnostEM římských katolíků. V boji, který má být veden v posledních dnech, se proti Božímu lidu spojí všechny zkažené síly, které odpadly od věrnosti Jehovovu zákonu.“ (3SM 392)
„Nezapomeňme ani na to, jak se Řím pyšní tím, že se nemění. Zásady Řehoře VII. a Inocence III. zůstávají stále zásadami katolické církve. Kdyby dnes měla církev moc, prosadila by je stejně rázně jako v minulých staletích. Protestanté si neuvědomují, co dělají, když chtějí přijmout pomoc Říma při prosazování nedělního odpočinku. Zatímco se snaží uskutečnit svůj záměr, snaží se Řím obnovit svou moc, aby znovu získal ztracenou svrchovanost. Až jednou Spojené státy přijmou zásadu, že církev smí používat nebo ovládat státní moc, náboženské svátKY mohou být vynucovány státními zákony, zkrátka že církev a stát mají vládnout nad svědomím, tehdy bude zajištěno vítězství Říma v této zemi.“ (GC 581)
„Města musí být opracována. Ti, kteří v nich žijí, musí být varováni před tím, co nás čeká. Čas i prostředky ať jsou moudře vynaloženy. Podívejte se, co lze pro hlásání poselství přítomné pravdy udělat v centrech i na periferiích měst, ale neusazujte ve městě své rodiny, ani tam nesoustřeďte své obchodní zájmy. Pokud tak učiníte, pak v budoucnu očekávejte, že se budete muset podřídit dodržovaní různých svátKŮ. Slídiči budou vyhledávat důvod k stížnosti proti lidu zachovávajícímu Boží přikázání. Satan bude vykonávat svou moc a výsledkem bude nenávist a útlak. Čím větší město, tím větší bude útlak." Manuscript 76, 1905 (19MR 336.4) June 29, 1905
GC 606 : „Věrní zbožní mužové budou puzeni vystoupit se svatým nadšením, aby hlásali slova, jež jim svěřil Bůh. Odhalí hříchy Babylóna, tragické následky zachovávání církevních tradic vynucených státní mocí, vliv spiritismu, nenápadný, ale rychlý postup papežské moci - to vše bude odhaleno. Budou burcovat lid vážnými výstrahami. Varování vyslechnou tisíce a desetitisíce lidí, kteří ještě nic takového neslyšeli. S úžasem budou poslouchat, že Babylonem je církev, která padla díky svým bludům a hříchům, protože zavrhla Boží pravdu. Když se pak lidé obrátí na své dřívější učitele s naléhavou otázkou, zda je to pravda, budou jim kazatelé předkládat bajky, budou předpovídat příjemné věci, aby uklidnili jejich obavy a utišili jejich probuzené svědomí. Protože se však někteří lidé nebudou chtít spokojit pouze s lidskou autoritou a budou žádat jednoznačné důkazy z Písma, jejich duchovní se rozzlobí jako kdysi farizeové, protože bude zpochybněna jejich autorita, označí poselství za ďábelské a budou podněcovat davy lidí, kteří milují hřích, aby odmítali a pronásledovali hlasatele poselství.“
------------------------------------------------------------------------------------------------------
ZÁVĚRY:
1. Ellen G. Whiteová radí, aby se Vánoce využívaly pro misijní dílo.
2. Bojovala proti vzájemnému předávání dárků, protože chtěla, aby proud peněz vydávaných za dárky přitékal do Božích rukou a peníze byly věnovány na Boží dílo (souhlasila s podporou pro modlitebny, s misijními dary pro přátele, knihami pojednávající o biblických principech pravdy či hmotnou pomocí pro chudé).
3. SPISY EGW NEOBSAHUJÍ ŽÁDNOU VÝZVU NEBO DOPORUČENÍ DÁVAT SI VÁNOČNÍ STROM DO NAŠICH DOMOVŮ. Nikdy nepožadovala, aby jednotliví členové církve utráceli peníze za vánoční stromky a postavili si je doma s cílem vyměňovat si u něj dárky. Naopak. Takový strom, který by sloužil vzájemnému vyměňování dárků byl klasifikovaný jako „strom v satanově zahradě“ a předávání dárků u stromku s tímto záměrem je označeno jako „velmi příjemné tělesnému srdci“ (RH 9.12.1884).
4. EGW nikdy nežádala, aby byl vánoční strom osvětlen nebo, aby podle pohanského zvyku lidé na něj navlékali zlaté tretky či astrologické symboly představující planety.
5. Navrhla, aby bankovky pověšené na strom ve sboru, byly vloženy do Boží pokladnice. Byl to princip, jak nasměrovat proud nepotřebně vydávaných peněz správným směrem. Neviděla problém ve věci jako takové, ale v záměru jejího použití.
6. Odmítala se přizpůsobovat zvykům světa a prožívat tento den podle lidských modloslužebných tradic. Souhlasila se záměrem připomenout si UDÁLOST prvního příchodu Krista na svět, nikoli jako svět považovat tento den ZA SVATÝ. „Na dvacátém pátém prosinci nespočívá žádná božská posvátnost“ (RH, 9. prosinec, 1884).
7. EGW poukázala na skutečnost, že závažným omylem spojeným s nedokončenou reformací je přesvědčení, že "PAPEŽSKÉ SVÁTKY" je "třeba dodržovat jako všeobecně přijímaný DEN bohoslužeb" (SR 353).
8. EGW varovala, že v budoucnu bude Boží lid nucen "podřídit se dodržování různých svátků" (19MR 336) a že Boží poslové odhalí "tragické následky zachovávání církevních tradic vynucených státní mocí" (GC 606).
