Boží slovo - Jakub

1

Zkoušky a pokušení

1Jakub, služebník Boha a Pána Ježíše Krista, zdraví dvanáct pokolení v diaspoře.
2Mějte z toho jen radost, bratři moji, kdykoli upadáte do různých zkoušek.3Víte přece, že zkoušení vaší víry přináší vytrvalost.4Nechte však vytrvalost dozrát, abyste byli dokonalí a úplní a nic vám nescházelo.
5Schází-li někomu z vás moudrost, ať žádá Boha, a ten mu ji dá – je přece štědrý ke všem a bez výhrad!6Ať ale žádá ve víře a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam.7Ať nikdo takový nečeká, že od Pána něco dostane –8člověk s dvojakou myslí je totiž ve všem nestálý.
9Ať se bratr, který je nízko, raduje ze svého povýšení10a bohatý ze svého ponížení; pomine totiž jako polní květ.11Když vyjde slunce a přijde žár, usychá tráva a vadne květ; ze vší té nádhery nic nezbývá. Právě tak uvadne boháč při všech svých počinech.
12Blaze člověku, který prochází zkouškou! Až se osvědčí, získá korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.13Když je však někdo pokoušen, ať nikdy neříká, že to pokušení je od Boha. Jako Bůh nemůže být pokoušen zlým, tak také sám nikoho nepokouší.14Když je někdo pokoušen, vždycky jej vleče a vábí jeho vlastní chtíč.15Chtíč, jakmile počne, rodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt.
16Nepleťte se, milovaní bratři!17Všechno dobré a dokonalé je dar shůry od Otce světel, u něhož není žádná změna, žádný proměnlivý stín.

Ryzí zbožnost

18Ze své vůle nás zplodil slovem pravdy, abychom byli prvotinou jeho stvoření.
19Víte, milovaní bratři, že každý člověk má být pohotový k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.20Lidský hněv přece k spravedlnosti před Bohem nevede.21Odhoďte proto všechnu špínu a spoustu špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté Slovo, které má moc spasit vaše duše.
22Tím slovem je ale potřeba se řídit – nenamlouvejte si, že mu stačí naslouchat!23Kdo Slovu naslouchá, ale neřídí se jím, podobá se člověku, který se vidí v zrcadle,24ale když odejde, hned zapomene, jak vypadal.25Kdo však zahlédl dokonalý zákon svobody a drží se jej, blaze jemu ve všem, co dělá! Nezapomíná totiž, co slyšel, ale naplňuje to skutkem.
26Pokud si někdo myslí, že je zbožný, a přitom neumí zvládnout vlastní jazyk, ten klame sám sebe a jeho zbožnost je k ničemu.27Čistá a ryzí zbožnost před Bohem a Otcem je toto: pomáhat sirotkům a vdovám v jejich nouzi a chránit se před špínou světa.

2

Víra a předpojatost

1Bratři moji, nespojujte víru našeho slavného Pána Ježíše Krista s předpojatostí.2Co když do vašeho shromáždění přijde člověk v nádherných šatech a se zlatým prstenem a za ním chudák ve špinavých hadrech?3Budete-li se věnovat tomu nádherně oblečenému a řeknete mu: „Posaď se prosím sem,“ ale tomu chudákovi řeknete: „Někde si stoupni nebo si sedni na zem“ –4copak tím mezi sebou neděláte rozdíly? Neposuzujete lidi špatným měřítkem?
5Poslouchejte, milovaní bratři: Copak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře? Nemají právě oni zdědit království, které Bůh zaslíbil těm, kdo jej milují?6Vy ale chudého klidně ponížíte! Nejsou to přitom právě bohatí, kdo vás utiskuje a vláčí po soudech?7Nerouhají se právě oni tomu vzácnému jménu, kterým jste označeni?
8Pokud opravdu plníte královský zákon, jak praví Písmo: „Miluj svého bližního jako sám sebe,“ dobře děláte.9Jste-li však předpojatí, hřešíte a Zákon vás usvědčuje jako viníky.10Kdo by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě selhal, provinil se ve všech.11Tentýž, kdo řekl: „Necizolož,“ řekl také: „Nezabíjej.“ Pokud tedy necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ Zákon.
12Proto mluvte a jednejte jako lidé, kteří mají být souzeni podle zákona svobody.

Víra a skutky

13Toho, kdo nebyl milosrdný, čeká nemilosrdný soud. Milosrdenství však nad soudem vítězí.
14K čemu to je, bratři moji, když někdo tvrdí, že má víru, ale neprojevuje se to skutky? Copak ho taková víra zachrání?15Co když bratr nebo sestra nebudou mít co jíst anebo co na sebe?16Když jim řeknete: „Jděte v pokoji, ať je vám teplo a dobře se najezte,“ ale nedáte jim, co potřebují k životu, k čemu to bude?17Právě tak víra bez skutků, víra sama o sobě, je mrtvá.
18Někdo na to řekne: „Jeden má víru, druhý zase skutky.“
Nuže, ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích.19Ty věříš, že je jediný Bůh? Dobře děláš. Tomu ale věří i démoni – a třesou se!20Kdy už pochopíš, ty blázne, že víra bez skutků je jalová?
21Nebyl snad náš otec Abraham ospravedlněn na základě skutků, když přinesl svého syna Izáka na oltář?22Vidíš? Víra podporovala jeho skutky a díky těm skutkům jeho víra došla naplnění!23Tak se stalo, co říká Písmo: „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost“ a byl označen za Božího přítele.24Vidíte? Člověk je ospravedlňován díky skutkům, a ne jen díky víře.
25Nebyla podobně na základě skutků ospravedlněna také nevěstka Rachab, když přijala ony špehy a potom je poslala pryč jinudy?26Takže: jako je tělo bez ducha mrtvé, stejně tak je mrtvá i víra bez skutků.

3

Jazyk je oheň

1Nesnažte se mnozí stát učiteli, bratři moji – vězte, že budeme souzeni přísněji.2Všichni přece v mnohém chybujeme. Kdo nechybuje ve slově, dosáhl dokonalosti a je schopen se ovládat v každém ohledu.3Když dáme koním do huby udidlo, abychom je zkrotili, můžeme pak ovládat celé jejich tělo.4I mohutné lodě hnané prudkým větrem řídí malé kormidlo, kamkoli kormidelník chce.5Stejně tak i jazyk je malý sval, ale co všechno dokáže!
Považte, jak dokáže maličký oheň zapálit veliký les.6I jazyk je oheň! Mezi všemi orgány našeho těla představuje jazyk svět zla. Poskvrňuje celé tělo a spaluje celý běh života, neboť je rozpalován peklem.7Lidstvo se pokouší zkrotit každý druh zvířat, ptáků, plazů i mořských tvorů a daří se mu to,8ale jazyk žádný člověk zkrotit neumí. Je to nezvládnutelné zlo, plné smrtelného jedu.9Jím dobrořečíme Pánu a Otci, jím také zlořečíme lidem stvořeným k Boží podobě.10Ze stejných úst vychází žehnání i proklínání. Bratři moji, tak to nemá být!11Chrlí snad pramen ze stejného ústí sladkou i hořkou vodu?