Alkohol v Bibli
Hovoří bible o alkoholu? Hovoří také o následcích používání alkoholických nápojů? Lze oprávněné vyslovit názor, že bible neodsuzuje pití alkoholu?
Bible vypráví také o lidech, kteří pili alkoholické nápoje. Musíme však být velmi opatrní, abychom výrokům bible neposouvali význam, který jim pisatelé nedali. V českých překladech bible se obyčejně používají názvy ''víno'' a ''opojný nápoj''. Každá seriózní studie předmětu musí předně brát v úvahu původní význam různých hebrejských, případě řeckých termínů.
''Opojný nápoj'' je překladem jediného hebrejského termínu ''šekar''. Avšak překlad do češtiny příliš zevšeobecňuje a zamlžuje původní význam. Dnešnímu čtenáři se při čtení tohoto termínu vybaví obvykle nějaký destilát – tedy nápoj s vysokým obsahem alkoholu. Co však bible označuje termínem ''šekar''? Destilace nebo ''pálení'' alkoholu, jak víme je známo teprve zhruba od roku 500 n.l. V biblických dobách lidé dokázali vyrobit nápoj s obsahem přibližně 14% alkoholu. To je zhruba hraniční množství, které vzniká přirozených kvašením. Z tohoto zjištění vyplývá, že bibličtí pisatelé nehovořili o ''tvrdém'' alkoholu, tedy o likérech, pálenkách a destilátech.
Co tedy Písmo označuje termínem ''šekar''? Samotná bible to vysvětluje. Tady nám může napomoci studium starých semitských jazyků, příbuzných hebrejštině. Klínopisné texty nalezené na hliněných tabulkách v Babylónii se zmiňují o nápoji ''šikaru''. Jazykovou příbuznost nelze popřít. Některé tabulky dokonce popisují výrobu tohoto nápoje. Babyloňané vytvořili z obilí kaši a tu nechali fermentovat. Zmíněné tabulky tedy popisují výrobu určitého druhu opia. Důvodně jsem tedy přesvědčen, že hebrejský termín ''šekar'' používaný ve Starém zákoně označuje nápoj podobný dnešnímu pivu.
A tak se dostáváme k velmi modernímu a aktuálnímu tématu. Naše země je známa nejen výrobou známých značek, ale také vysokou spotřebou piva. Jak bible hodnotí tento nápoj? Starý zákon uvádí jedenadvacetkrát slovo šekar. V devatenácti případech jeho pití jednoznačně odsuzuje. O zbývajících dvou případech se zmíníme podrobněji. Nový zákon se o něm zmiňuje pouze jednou – neměl jej pít Jan Křtitel.
Připomeňme si alespoň některé ze zmíněných 19 případů, kdy je pití šekaru zamítnuto. Podle 3 Moj 10,9 jej neměli pít kněží ve službě. Ve 4 Moj 6,2.3 tento nápoj nesměli pít nazaréni. Soudců 13,3.4 cituje radu anděla Samsonově matce, aby během těhotenství nepila šekar. V 5 Moj 29,5.6 Bůh připomíná Izraelcům, že jim během putování pouští tento nápoj nedal pít. Zajímavý je rovněž příběh Anny, která přišla do svatostánku v Sílo a modlila se tak usilovně o dítě, až ji kněz obvinil, že pila ''šekar'' (1 Sam 1,15).
Judští proroci v 8. století př. Kr. Zvlášť důrazně odsuzovali pití šekaru – piva. Izaiáš se o něm zmiňuje osmkrát – pokaždé jednoznačně záporně. Vyslovuje ''běda'' na adresu těch, kdo jej pijí (5,11). A poznamenává, že pijanům zhořkne, až Hospodin bude trestat zemi (24,9). Připomíná, že ''šekar působí potácení'' (29,9), falešní kněží a proroci blouzní pod vlivem šekaru (28,7). Jeho současník Micheáš líčí, jakého vůdce si lid přeje – takového, který schvaluje pití šekaru (2,11). Přísl. 20,1 říká, že šekar dělá z člověka křiklouna a blouznivce.
Většina starozákonních zmínek tedy šekar – pivo odmítá a odsuzuje. Zůstávají dva texty, které jsou použity ve zvláštním případu, který do tohoto obrazu nezapadá. Podle 5 Moj 14,22-28 mohli Izraelci odvádět část svých desátků ve formě ''šekaru''.
Předně pečlivým pročtením celé 14. kapitoly zjistíme, že se jedná o mimořádný případ za mimořádných okolností. Ve 22. a 20. verši se hovoří o desátcích a v další části o něčem, co si dovolím nazvat ''opožděný desátek''. Právě zde se setkáváme s termínem šekar.
O čem se zde vlastně píše? 5 Moj 14 popisuje desátky jako potraviny a nápoje, které měli Izraelci zanést do svatyně. Pokud člověk nesl své desátky pravidelně v určenou dobu, přinášel vždy nově narozená jehňata a telata, čerstvě vylisovaný olej, hroznový mošt (nekvašené víno – hebrejsky tiroš) a obilí. Všechny jmenované zemědělské produkty musely být čerstvé, z poslední sklizně.
Jak měl však Izraelec postupovat, jestliže se z nějakých důvodů nemohl dostavit do svatyně v pravý čas s čerstvými produkty? Měl učinit náhradní opatření a nakoupit později náhradní produkty – to popisují verše 24-26.
Verš 24 vymezuje problém: věřící se nemůže dostavit do svatyně včas. Verš 25 popisuje postup: má své desátky prodat a získat hodnotu ve směnitelném drahém kovu (stříbro). 26. verš líčí další kroky, jak má být ''opožděný desátek'' realizován. Izraelec měl poblíž svatyně nakoupit podobné produkty, které chtěl Pánu přinést dříve a měl je jíst ''před Hospodinem''.
Avšak produkty, které měl nakoupit, měly už svou podstatou ukazovat, že desátek je Pánu překládán opožděně. Proto nepřináší jehně, ale dospělou ovci. Nepřivádí tele, ale dospělého býka. Místo čerstvého moštu (tiroš) přináší víno (jajin), které často zfermentovalo. Nepřináší nově vymlácené obilí, ale produkt z obilí – šekar – (pivo). V každém případě přinášený produkt svědčí o tom, že desátek je ''opožděn''. I když to není v samotném textu doslovně uvedeno, tento opožděný desátek je určitou formou ''penále'' z prodlení, protože býk stojí více než tele a ovce stojí více než jehně.
Tento případ - za zvláštních okolností symbolické používání piva místo obilí - ''opožděný desátek'' nemůžeme považovat za návod nebo souhlas k pití piva za jakýchkoliv okolností. A to zvláště, přihlédneme-li k ostatním výrokům bible na adresu šekaru.
Víno
Chceme-li zjistit, co říká Písmo o vínu, poznáme předně, že používá dva termíny. ''Tiroš'' obvykle označuje hroznovou šťávu, mošt v přírodním stavu, tedy čerstvý zemědělský produkt. Druhý termín ''jajin'' – víno má poněkud širší význam.
Slovo tiroše se ve Starém zákoně vyskytuje osmatřicetkrát. Ve třiceti případech je jmenován spolu s olejem nebo s olejem a obilím – jako zemědělský produkt, kterým se platily desátky, daně a poplatky. Tři texty (Mich 6,15, Iz 62,8 a 65,8) označují tiroš jako produkt révy. Čtyři jiné texty (Přísl 3,10, Joel 2,24, Mich 6,15, Oz 9,2) uvádějí, že vzniká lisováním. Pouze jediný text (Oz 4,11) označuje, že může omamovat srdce. Navíc tento text spíše hovoří o zvyku míchat čerstvý mošt s vínem (fermentovaným).
Termín ''tiroš'' označuje tedy mošt, nekvašenou hroznovou šťávu. Termín ''jajin'' ve většině případů označuje v bibli fermentované víno.
Starý zákon používá slovo jajin téměř stočtyřicetkrát. Dříve než se zmíníme o některých konkrétních textech, dovolte mi statistický přehled. Studiem jsem dospěl k závěru, že bible šedesátkrát hovoří o jajinu v negativním slova smyslu, šedesátkrát se o něm pouze zmiňuje bez hodnocení a pouze sedmnáct textů lze považovat za možný kladný posudek. Mnohem častěji se tedy hovoří o vínu (jajin) v negativním slova smyslu než v pozitivním.
Z negativního pohledu si předně připomeňme, že bible na několika případech dokládá, k jak špatným závěrům vede pití alkoholického vína. Naopak neznám jediný příklad z bible, kdy pití víno vedlo k něčemu pozitivnímu. Bible popisuje opilost Noema (1 Moj 9,21), Lota (1 Moj 19,32-35), Nábala (1 Sam 25,36.37), Amona (2 Sam 13,38), Belšara (Dan 5,1-3), Asvéra (Ester 1,1-10), abychom uvedli alespoň nejznámější případy. Izaiáš (51,21), Jeremiáš (23,9), Ozeáš (4,11, 7,5), Joel (1,5), Abakuk (2,15) – to jsou proroci, kteří popisují špatné důsledky, které působí pití alkoholického vína jak v oblasti tělesné tak morální.
Přísloví 23,29-35 popisuje bezprostřední účinky vína (podlité oči, zkalený zrak), společenský dopad (sváry, modřiny) i dlouhodobé následky (zármutek, běda). Kniha Přísloví připomíná, že pití vína vede k chudobě (21,17), vyvolává násilí (4,17). Izaiáš dodává, že zatemňuje mozek (28,7), rozpaluje člověka a vede jej, aby zapomínal na Boha (5,11-12).
Texty, které ukazují pozitivní stránku vína, nechceme přehlížet, musíme je však vždy studovat a chápat v celé souvislosti. Tři texty (Ž 104,15, Kaz 9,7, 10,19) říkají, že víno rozveseluje a dodává člověku radost. Tyto texty prozrazují, že pisatelé bible znali bezprostřední účinky alkoholu (alespoň na některé lidi). Tyto texty však nemůžeme odloučit od mnoha jiných, které popisují dlouhodobé negativní účinky pití alkoholického vína.
Texty Kaz 9,7 a 10,19 mohou na první pohled budit dojem, že doporučují pití vína. Zde si musíme alespoň naznačit něco o staré orientální ''filozofii'' a způsobu vyjadřování. Kaz 9,7 říká: Jdi a jez svůj chléb s radostí a popíjej své víno s dobrou myslí, neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle. Pročteme-li pozorně celou knihu Kazatel a zvlášť uvedenou kapitolu, zjistíme, že se zde líčí pisatelovo hledání toho, co dává lidskému životu smysl. Říká, že člověk se má spokojit s obyčejnými stránkami života, včetně jídla a pití, dokonce i vína. Kniha však dochází k závěru, že člověk může najít nesrovnatelně hodnotnější smysl života – respektovat Boha a řídit se jeho přikázáními ( viz Kaz 12,13). Všechny ostatní pokusy a zkušenosti ve světle tohoto poznání ztrácejí smysl.
Nejméně sedm dalších biblických textů hovoří na první pohled kladně o víně, protože autor je používá jako přirovnání ke kladným hodnotám, nehovoří však o vínu samotném. Například Píseň Šalomounova přirovnává k vínu (celkem čtyřikrát – 1,2.4 4,10 7,9) krásu lásky milého a milé. Ozeáš 14,7 přirovnává krásu lidí k libanonskému vínu. Přísloví 9,5.6. hovoří symbolicky o víně, když popisuje hody, které připravila ''moudrost''. Amos 9,14 a Zachariáš 10,7 přirovnávají rozveselení, které přináší víno, k radosti z Božího konečného vítězství.
Víno je také jmenováno mezi obětmi přinášenými do starozákonního chrámu, podobně jako pivo (šekar) v rámci ''opožděného desátku''. Tyto oběti (úlitby) kněží nepili, ale vylévali vedle oltáře.
Většina biblických textů, které hovoří o víně pozitivně, nehovoří tedy o pití vína, ale víno pouze přirovnává k jiným skutečnostem. Několik textů popisuje bezprostřední účinky. Velká většina však připomíná nežádoucí, škodlivé účinky – nesprávné činy pod vlivem alkoholu. Izaiáš (5,22.23) hovoří o víně v souvislosti s braním úplatků. Amos (2,8) hovoří o víně v souvislosti s znesvěcováním svatých věcí.
Shrňme: Starý zákon uvádí čtyři důvody proti pití vína. Předně: ví o bezprostředních škodlivých účincích – kalný zrak, vrávorání, opilost všeobecně. Za druhé: zná dlouhodobé negativní účinky: nejrůznější projevy nemorálního chování a jejich společenský dopad. Za třetí: popisuje konkrétní účinky na konkrétní lidi v konkrétních situacích. Za čtvrté: z hlediska těchto účinků bible výslovně zakazuje víno některým skupinám lidí.
Naproti tomuto negativnímu posudku vína bible uvádí 3 texty, které hovoří o tom, že víno navozuje stav lehkomyslnosti (což je psychologicky velmi přesné). Bibličtí pisatelé používají několikrát víno v symbolické mluvě jako přirovnání pro pozitivní hodnoty. Nutno dodat, že podobně používají víno i pro záporná přirovnání například ''víno hněvu'' (Ž 75,8, Jer 25,15).
Jaký postoj máme zaujmout k alkoholu na základě celkového obrazu Starého zákona? Bereme-li v úvahu všechny texty, zvážíme-li všechny argumenty, dojdeme k jedinému rozumného a odpovědnému postoji – jediná zaručeně bezpečná cesta je cesta naprosté abstinence od alkoholu v jakékoli podobě a formě.
odkaz na zdroj: časopis Znamení Doby 1989,č. 3 
